5 nejčastějších mýtů o sociálním podnikání
Sociální podnikání není charita. Neznamená automaticky dotace. A sociální podnik nemusí být malá neziskovka. Přesto se s těmito představami stále setkáváme.
Sociální podnikání se v Česku postupně profesionalizuje a získává pevnější místo v ekonomice.
Co sociální podnikání skutečně znamená?
Mýtus č. 1: Sociální podnik je vlastně charita
Není.
Sociální podnik podniká. Prodává své výrobky nebo služby, má zákazníky, zaměstnance, náklady, tržby i odpovědnost za své hospodaření.
Rozdíl spočívá především v tom, jaký cíl podnik sleduje a jakým způsobem podniká. Vedle ekonomického výsledku má také společenský nebo environmentální přínos.
TESSEA pracuje s konceptem trojího prospěchu – ekonomického, sociálního a environmentálního. Právě jejich propojení je pro sociální podnikání zásadní.
Sociální podnik tedy nemusí být závislý na darech. Naopak jeho dlouhodobá udržitelnost stojí především na fungujícím podnikatelském modelu.
Mýtus č. 2: Sociální podnik nemůže vydělávat
Může. A měl by.
Zisk není něco, co by sociálnímu podnikání odporovalo. Je důležitým předpokladem pro jeho stabilitu a další rozvoj.
Rozdíl je v tom, jak podnik se svými prostředky a ziskem nakládá a jak naplňuje svůj společensky prospěšný cíl.
Úspěšný sociální podnik proto nemusí volit mezi "pomáhat lidem" a "vydělávat peníze". Jeho podstatou je právě propojení obojího.
Dobře fungující sociální podnik může být konkurenceschopný, růst, investovat do rozvoje a zároveň vytvářet pracovní příležitosti nebo jiné společenské hodnoty.
Mýtus č. 3: Sociální podnik přežívá hlavně díky dotacím
Dotace mohou pomoci. Neměly by ale být jediným pilířem podnikání.
Sociální podniky mohou využívat veřejnou podporu podobně jako jiné subjekty. Ta může být důležitá například při rozjezdu nového podniku, vytváření pracovních míst nebo investicích do rozvoje.
Dlouhodobě udržitelný sociální podnik však potřebuje především zákazníky, kvalitní produkty a služby, dobrý tým a funkční ekonomický model.
Právě ekonomická udržitelnost patří mezi základní principy sociálního podnikání. TESSEA ji spolu se sociální a environmentální udržitelností označuje za jeden ze tří pilířů sociálního podniku.
Mýtus č. 4: Sociální podnik musí zaměstnávat pouze lidi se znevýhodněním
Ani to není obecnou podmínkou sociálního podnikání.
Sociální podnik může mít různé společensky prospěšné cíle. Jedním z nich může být zaměstnávání lidí, kteří mají ztížený přístup na běžný pracovní trh.
Právě u integračních sociálních podniků je zaměstnávání lidí ze znevýhodněných skupin zásadní součástí jejich fungování.
Sociální podnikání je ale širší pojem. Společenský přínos může spočívat také v oblasti životního prostředí, místního rozvoje, dostupnosti služeb, vzdělávání nebo dalších společensky prospěšných aktivit.
Mýtus č. 5: Sociální podnikání je jen malý český experiment
Ve skutečnosti jde o stále významnější součást ekonomiky.
Sociální podnikání není okrajový koncept určený pouze pro několik nadšenců. Sociální podniky působí v celé řadě oborů – od výroby a gastronomie přes služby až po ekologické aktivity.
V České republice se navíc oblast sociální ekonomiky postupně profesionalizuje. Důležitým krokem bylo přijetí zákona o integračním sociálním podniku, který od roku 2025 vytvořil legislativní rámec pro tuto část sociálního podnikání.
A právě tady má své místo také TESSEA. Zastřešuje sociální podniky z celé České republiky, prosazuje jejich zájmy, propojuje je s institucemi a podporuje sdílení zkušeností a dobré praxe.
Sociální podnikání není "podnikání s přívlastkem"
Je to způsob podnikání, který spojuje ekonomickou životaschopnost se společenským dopadem.
A možná právě proto stojí za to přestat se na sociální podniky dívat jako na něco mezi firmou a neziskovou organizací. Sociální podnik může být jednoduše dobře fungující podnik, který vedle ekonomické hodnoty vytváří také hodnotu pro lidi, komunitu nebo životní prostředí.
To není mýtus. To je podstata sociálního podnikání.