Sociální podnikání není charita, zdůraznila ředitelka 1. Valašské dílny Dagmar Camfrlová

1. Valašská dílna je členem sítě TESSEA. Dlouhodobě propojuje sociální podnikání s reálným pracovním prostředím pro lidi se zdravotním postižením. Ve svých provozech kombinuje poskytování služeb, výrobu a každodenní práci s lidmi, kterým dává příležitost získat stabilní zaměstnání, odpovědnost i pocit vlastní hodnoty.

V rozhovoru s ředitelkou společnosti DAGMAR CAMFRLOVOU jsme hovořili o fungování sociálního podniku, každodenních výzvách, odpovědnosti za zaměstnance i o tom, proč sociální podnikání rozhodně není "měkčí forma podnikání", ale plnohodnotná a náročná práce, která stojí na kvalitě, důvěře a dlouhodobé udržitelnosti.

Jak dnes funguje 1. Valašská dílna?

Dnes fungujeme jako sociální podnik, který propojuje běžné podnikání se zaměstnáváním lidí se zdravotním postižením. Máme několik provozů. Zajišťujeme úklidové služby, rozvážíme obědy a zároveň vyrábíme čokoládové produkty a pralinky pod značkou "Pralinky s příběhem".

Naším cílem není vytvářet chráněné prostředí oddělené od reality, ale skutečné pracovní prostředí, kde lidé pracují, nesou odpovědnost a mají pocit, že jsou potřební.

Koho zaměstnáváte?

Zaměstnáváme lidi se zdravotním a mentálním postižením. Často se jedná o lidi, kteří mají za sebou složitější životní období nebo dlouho hledali místo, kde dostanou šanci.

Nejde ale jen o pracovní místo. Hodně lidí k nám přichází s pocitem, že už o ně pracovní trh nestojí. A my vidíme, jak obrovský rozdíl udělá, když člověk znovu získá pravidelný režim, kolektiv, odpovědnost a pocit vlastní hodnoty.

Jak vypadaly vaše první měsíce ve firmě, kam jste nastoupila před dvěma lety?

Moje první měsíce byly hlavně o stabilizaci společnosti a hledání směru. Firma vznikla už v roce 2013, ale bylo potřeba nastavit jasnější systém, vztahy i fungování jednotlivých provozů. Velké množství času zabralo poznávání lidí. Nejen pracovně, ale také lidsky.

V sociálním podniku totiž nestačí práci jen rozdělit. Potřebujete pochopit možnosti, limity i silné stránky každého člověka. Některé provozy fungovaly dobře, jiné bylo potřeba znovu nastavit ekonomicky i organizačně. Velkým tématem byly finance. Člověk velmi rychle zjistí, že sociální podnik musí fungovat stejně odpovědně jako jakákoliv jiná firma. Možná ještě odpovědněji, protože za každým rozhodnutím stojí konkrétní lidé a jejich životní jistota.

Co vás na začátku nejvíc překvapilo?

Překvapilo mě, jak obrovský význam má atmosféra ve firmě a jak velký rozdíl může udělat obyčejná důvěra. Kolik lidí dokáže vyrůst jen díky tomu, že jim někdo dá šanci a nebude je automaticky podceňovat. A to platí i naopak. Když prostředí nefunguje, projeví se to velmi rychle nejen na výkonu, ale i na psychice lidí.

Pořád mě překvapuje, jak složité je někdy vysvětlovat okolí, že sociální podnik není charita. Musíme fungovat ekonomicky stejně jako každá jiná firma.

A také mě překvapilo, jak moc je sociální podnikání o psychické odolnosti a každodenní práci s lidmi. Zvenku to může vypadat jako hezká myšlenka, ale uvnitř je to velmi náročné řízení firmy, kde se neustále prolíná ekonomika s lidskými příběhy a potřebami.

Co tvoří hlavní příjmy firmy?

Hlavní příjmy dnes tvoří naše služby. Zejména rozvoz obědů, úklidy a výroba čokoládových produktů. Fungujeme jako běžná firma, která musí mít zakázky, zákazníky a kvalitní službu.

Dotace pomáhají vyrovnávat znevýhodnění zaměstnávání lidí se zdravotním postižením, ale samy o sobě firmu neuživí. Bez nich bychom však nemohli vyrovnávat podmínky mezi běžným a sociálním podnikem.

Co je dnes vaše každodenní realita?

Každý den řeším kombinaci provozu, lidí a odpovědnosti. Sociální podnikání je hodně o flexibilitě, protože člověk neřeší jen výkon, ale i lidské situace. Někdy řešíte zakázku, někdy zdravotní stav zaměstnance, někdy motivaci, někdy legislativu. Je to velmi živý a nestálý organismus.

Jak vypadá sociální podnik zvenku a jak zevnitř?

Zvenku může sociální podnik působit romanticky nebo jednoduše. Ve skutečnosti je za tím obrovské množství práce, organizace a odpovědnosti. Lidé často vidí hezký výsledek, ale už ne každodenní provoz, tlak na finance nebo složitost vedení většího kolektivu lidí s různými omezeními.

Co se podle vás nejvíc povedlo?

Povedlo se nám vytvořit firmu, která není postavená jen na sociální myšlence, ale reálně funguje jako klasická firma. To považuji za největší úspěch. Máme lidi, kteří u nás pracují dlouhodobě, získali jistotu, sebevědomí a často i úplně nový začátek. A zároveň máme zákazníky, kteří se k nám vracejí kvůli kvalitě práce, ne kvůli lítosti nebo "dobrému skutku".

A co se naopak nepovedlo?

Nepovedlo se mi vždy správně odhadnout vlastní kapacity. Časem člověk zjistí, že sociální podnik musí mít stejně pevné ekonomické hranice jako každá jiná firma.

Byly i projekty nebo spolupráce, které jsme museli ukončit, protože dlouhodobě nefungovaly ekonomicky nebo personálně. A někdy bylo těžké přijmout, že dobrý úmysl sám o sobě nestačí.

Zpětně vím, že některé věci jsem měla nastavovat profesionálněji a systémověji už od začátku.

Na co jste nejvíc hrdí?

Nejvíc jsme hrdí asi na to, že se nám podařilo vytvořit stabilní firmu s několika provozy a s týmem lidí, kteří nejsou jen "do počtu", ale opravdu mají svoji hodnotu a své místo.

Hrdí jsme také na to, že i jako sociální podnik dokážeme poskytovat kvalitní služby a vyrábět produkty, za kterými si stojíme. Nechceme, aby si nás zákazníci vybírali ze soucitu, ale proto, že odvádíme dobrou práci.

A také na to, že naši zaměstnanci často dokážou víc, než si o sobě sami na začátku mysleli.

Byl někdy moment, kdy jste si řekla, že to nemá smysl?

Ano, takové momenty přišly. Hlavně v obdobích velkého tlaku, kdy se spojily finance, personální problémy, vyčerpání a nejasnosti v legislativním rámci. Sociální podnikání je krásné, ale zároveň psychicky velmi náročné.

Co vás udrželo, že jste se rozhodla pokračovat dál?

Lidé. Ve chvíli, kdy vidíte konkrétní zaměstnance, kterým práce změnila život, dává to celé smysl i v těžkých chvílích.

Kde dnes nejvíc narážíte v rámci systému?

Velkým tématem je administrativa a složitost legislativy. Sociální podnik často funguje mezi dvěma světy – sociální oblastí a byznysem. Legislativa v rámci dotací se často mění, je velmi rozsáhlá a pro firmy znamená značnou časovou i personální zátěž.

Strašákem jsou pro mě případné kontroly z úřadu práce, kde jsou nastavená přísná pravidla a hrozí vysoké finanční pokuty.

Náročné je také vysvětlovat, že zaměstnávání lidí se zdravotním postižením není automaticky levnější nebo jednodušší.

Co by podle vás sociálním podnikům nejvíc pomohlo?

Větší stabilita systému a dlouhodobá předvídatelnost. Sociální podnik potřebuje plánovat dopředu stejně jako každá jiná firma.

Co se o sociálním podnikání často říká, ale není to pravda?

Že jde o "dotované podnikání bez tlaku na výkon". Ve skutečnosti musíme obstát úplně stejně jako ostatní firmy – kvalitou, termíny i ekonomikou.

Co byste dnes udělala jinak?

Možná bych si dříve nastavila větší hranice a nebála se některé věci odmítnout. Člověk má na začátku pocit, že musí zvládnout všechno.

Co vás tato práce naučila o lidech?

Že schopnosti člověka se velmi často projeví až ve chvíli, kdy dostane důvěru a bezpečné prostředí.

Co vás na této práci stojí nejvíc energie?

Odpovědnost za lidi. Když vedete sociální podnik, často víte, že práce pro některé zaměstnance znamená mnohem víc než jen výplatu.

Co pro vás znamená otevření nové provozovny?

Prakticky znamená stabilitu, lepší podmínky pro zaměstnance a možnost fungovat profesionálněji a efektivněji.

Není to jen "nová budova". Je to prostor, který nám umožní růst a zároveň zachovat důstojné pracovní prostředí pro lidi, kteří u nás pracují.

Co se díky nové provozovně změní v každodenním fungování?

Změní se hlavně praktičnost a kvalita každodenní práce. Dnes často fungujeme na hraně kapacit a improvizace. Nová provozovna nám umožní mít jednotlivé provozy lépe uspořádané, efektivnější logistiku i důstojnější zázemí pro zaměstnance.

Pro lidi se zdravotním postižením je prostředí a stabilita pracovního místa extrémně důležitá. Když je prostor klidný, přehledný a dobře nastavený, výrazně to pomáhá jejich jistotě i výkonu.

Zároveň nám nová provozovna umožní lépe plánovat výrobu, skladování i rozvoj dalších zakázek. Ve výsledku to znamená méně chaosu v provozu a více energie na samotnou práci s lidmi a kvalitu služeb.

Máte z toho víc radost, nebo spíš obavy?

Asi obojí, ale upřímně dnes už možná víc cítím odpovědnost než čistou radost. Nová provozovna je velký krok. Na jednu stranu je za tím obrovská radost z toho, kam se firma posunula. Ale zároveň s tím přichází i větší závazky a větší tlak na finance. A také ještě větší odpovědnost za lidi, kteří jsou na firmě existenčně závislí.

Není to tedy "radost bez starostí". Spíš pocit, že firma dospěla do další fáze a že už nejde jen o myšlenku, ale o skutečně stabilní organizaci, která nese odpovědnost za desítky lidí.