Sociální ekonomiku tvoří činnosti jednotlivců, nestátních neziskových organizací a obchodních společností, které naplňují společensky prospěšné cíle. Tito aktéři vyznávají společné hodnoty, a to zejména upřednostňování těchto cílů nad tvorbou zisku, nezávislost na státu a maximální možné zapojení členů a pracovníků do rozhodování. Jejich činnost stojí na třech základních pilířích – sociálním, ekonomickém a environmentálním.

Sociální podnikání jsou podnikatelské aktivity prospívající společnosti a životnímu prostředí. Sociální podnikání hraje důležitou roli v místním rozvoji a často vytváří pracovní příležitosti pro osoby se zdravotním, sociálním nebo kulturním znevýhodněním. Zisk je z větší části použitý pro další rozvoj sociálního podniku, protože jeho společensky prospěšný cíl je nadřazen tvorbě zisku.

Sociální podnik je "subjekt sociálního podnikání", tj. právnická osoba založená dle soukromého práva nebo její součást nebo fyzická osoba, splňující principy sociálního podniku. Sociální podnik naplňuje společensky prospěšný cíl, který je formulován v zakládacích dokumentech. Vzniká a rozvíjí se na konceptu trojího prospěchu – ekonomického, sociálního a environmentálního.

Integrační sociální podnik je "subjekt sociálního podnikání", tj. právnická osoba založená dle soukromého práva nebo fyzická osoba, splňující principy integračního sociálního podniku. Integrační sociální podnik naplňuje společensky prospěšný cíl, kterým je zaměstnávání a sociální začleňování osob znevýhodněných na trhu práce, a tento cíl je formulován v zakládacích dokumentech. Vzniká a rozvíjí se na konceptu trojího prospěchu – ekonomického, sociálního a environmentálního.

Od 1. 1. 2025 je integrační sociální podnik zakotven v zákoně o integračním sociálním podniku. Označení "integrační sociální podnik" lze užít pouze pro registrované podniky dle zákona.

Principy sociálního podniku slouží jako orientační rámec pro každodenní práci sociálního podnikatele a pomáhají definovat a naplňovat cíle sociálního podniku směrem dovnitř. Zároveň poskytují hodnoty a vodítka, které pomáhají dlouhodobě budovat důvěru, angažovanost a udržitelnost v podnikání i směrem navenek. Sociální podniky mají svobodu rozhodnout se, jak budou dosahovat svých cílů a jak poznají, že je skutečně plní. Není nutné mít vše dokonale připravené hned od začátku. Důležité je uvědomění, že jdeme správnou cestou a principy nám pomáhají udržovat pozornost tím správným směrem.

Představte si principy jako mapu, kterou mohou podniky použít, aby se neztratily na cestě. Záchytné body v mapě nabízí Kodex sociálních podniků. Ten si můžeme představit jako průvodce, který pomáhá podnikům při tvorbě jejich vlastních pravidel. V tomto dokumentu na jedné nebo dvou stranách každý najde, k čemu se podnik zavazuje, jaké jsou jeho cíle a jaké jsou jeho zásady. TESSEA vytvořila vzorový dokument, který podniky mohou použít a upravit podle svých potřeb a postupně je rozvíjet.

Sociální podniky jsou organizace, které se věnují dosahování společensky prospěšných cílů prostřednictvím podnikání. Jejich hlavním cílem není zisk, ale konkrétní společenský dopad. Většinou se zaměřují na sociální, environmentální, případně kulturní oblast a vybírají si konkrétní jeden nebo více cílů, který jim pomáhá řešit problémy ve vybrané oblasti.

Je důležité, aby byl sociální podnik snadno rozpoznatelný. První, co by měl každý sociální podnik udělat, je formulovat svůj společensky prospěšný cíl nebo cíle a uvést je i v zakládacích dokumentech. Ideální je zahrnout principy i do komunikace podniku a usnadnit odborné i laické veřejnosti dostupnost těchto informací.

Veřejná prezentace společensky prospěšného cíle pomáhá budovat důvěru zákazníků, zaměstnanců i široké veřejnosti, získávat podporu, rozvíjet sítě a partnerství a mít konkurenční výhodu. I takto může podnik posilovat svou dlouhodobou udržitelnost. Veřejně prezentovaný společensky prospěšný cíl slouží zároveň jako vnitřní kompas pro samotný podnik, který se může odrazit ve směrnicích nebo jiných interních dokumentech. Pomáhá udržovat zaměření na společenský dopad a slouží jako referenční bod při rozhodování, plánování a vytváření strategií.

Sociální podniky se mohou, ale nemusí zaměřovat na integraci lidí se specifickými potřebami. Když se podnik rozhodne, že chce podporovat tyto lidi, sociální princip zohledňuje nejen další společenská hlediska, jako je způsob vedení a zapojování zaměstnanců, ale klade důraz právě na integraci. Podnik si pak specifikuje konkrétní skupiny lidí a činnosti, které jsou pro ně určeny a popíše i to, jak podnik v praxi aktivně přispívá k začleňování těchto osob do společnosti a jaké jim poskytuje příležitosti a podporu.

Protože sociální podniky jsou součástí sociální ekonomiky, je také důležité, aby měly participativní a demokratické vedení. To znamená, že zaměstnanci a členové podniku mají možnost se podílet na rozhodování a ovlivňovat směřování podniku.

Podnik by měl mít vypracovaný dokument, který popisuje, jak se projevuje participace a demokracie v jeho činnosti. Může to být například interní směrnice a zpráva o činnosti. Způsob, jakým podnik prokazuje naplnění této části sociálního principu, si volí sám.

Další důležitou věcí je podpora vztahů v rámci podniku, nejen mezi zaměstnanci a členy, ale také společenských vztahů navenek. Principy sociálního podnikání zdůrazňují spolupráci s místními aktéry a uspokojování potřeb a poptávky místní komunity. Podnik může vytvořit strategii spolupráce s místními subjekty, jako jsou obce, regionální firmy, neziskové organizace, školy a další, kde popíše konkrétní aktivity, které podnik poskytuje, aby uspokojil místní potřeby a poptávku.

To, co odlišuje sociální podniky od ostatních ekonomických subjektů, případně firem se silnou sociální nebo environmentální misí, jsou jasná pravidla pro nakládání se ziskem. Podle ekonomického principu sociálního podnikání se zisk, který podnik vytvoří, využívá přednostně pro rozvoj podniku a naplnění společenských cílů. Alespoň 51 % zisku by mělo být použito na tyto účely. Zisk není primárně určen k osobnímu obohacení, ale slouží k posílení podniku a dosažení jeho společenského poslání.

Pro úspěch sociálního podniku je důležité zajistit dlouhodobou ekonomickou udržitelnost. To znamená, že takový sociální podnik vyvíjí strategie a plány, jak získávat finanční prostředky z různých zdrojů. Alespoň 30 % příjmů musí pocházet z prodeje výrobků a služeb. Vlastní příjmy zajišťují, že podnik není závislý pouze na grantech a dotacích.

Důležitou součástí ekonomického principu je nezávislost v manažerském rozhodování. V praxi to znamená, že podnik má možnost svobodně rozhodovat o svém směřování, financích a strategiích. Veřejná správa by neměla mít většinový vliv na rozhodování a řízení, pokud je jedním ze zakladatelů.

Pokud podnik získá majetek od obce nebo jiné veřejné instituce, je důležité dbát na správné nakládání s tímto majetkem. V případě zániku podniku by měl být majetek vrácen zpět tomu, kdo ho poskytl, a neměl by být převeden do soukromých rukou.

Ekonomický princip se týká také dlouhodobé udržitelnosti sociálního podniku. Každý sociální podnikatel by měl mít na paměti, že činnost by měla být finančně udržitelná skrze finanční plánování, diverzifikaci příjmů a pečlivou správu majetku, aby podnik mohl pokračovat v plnění svého společenského, environmentálního nebo kulturního poslání i v budoucnosti.

Pro environmentální sociální podniky je činnost v oblasti ochrany životního prostředí klíčovým společenským cílem. To znamená, že podnik by měl přímo přispívat k řešení konkrétních environmentálních problémů, jako je klimatická změna, znečišťování, zachování biodiverzity, nadměrné množství odpadu a podobně. To může dělat prostřednictvím svých produktů nebo služeb, vzdělávacích aktivit, spolupráce s místními aktéry a podporou udržitelných opatření v místě, kde podnikají. Může se například jednat o investice do zeleně a vodních prvků, které podporují biodiverzitu a zadržování vody v krajině.

V provozu běžného sociálního podniku environmentální princip zohledňuje to, jak podnik zachází se životním prostředím a jak přispívá k jeho ochraně ve všech aspektech svého podnikání v rámci provozu, výroby i spotřeby. Tímto způsobem může nejen snižovat negativní dopady na životní prostředí, ale také získat pozornost a podporu od zákazníků a komunity, která se zajímá o jeho ochranu.

Šetrný provoz zahrnuje efektivní využívání energie a vody, snižování emisí skleníkových plynů, správné nakládání s odpady, podporu cirkulární ekonomiky nebo minimalizaci negativních dopadů dopravy a logistiky.

V oblasti výroby mohou podniky využívat obnovitelné zdroje energie, snižovat množství odpadu nebo preferovat udržitelné materiály.

V oblasti spotřeby je důležité zohlednit environmentální hledisko při nákupu surovin, materiálů a služeb. V rámci posilování environmentálního principu podnik preferuje ekologicky šetrné produkty a služby, které mají nižší dopad na životní prostředí, volí například energie s nižší uhlíkovou stopou nebo podporuje dodavatele s certifikací, např. fair trade, bio nebo regionální produkt.

1. Hlavním společensky prospěšným cílem podniku je zaměstnávání a začleňování osob se specifickými potřebami.
2. Podnik má definované cílové skupiny osob, na které jsou zaměřeny jeho aktivity a podíl těchto osob tvoří více než 30 % zaměstnanců. 
3. Zaměstnancům se specifickými potřebami je poskytována podpora, která přihlíží k těmto jejich potřebám. 
4. Podnik klade důraz na rozvoj a udržení kompetencí všech svých zaměstnanců.
5. Manažerské řízení podniku je nezávislé na veřejné správě. 
6. Podnik funguje participativně a demokraticky. Umožňuje zapojení zaměstnanců a členů do řízení a plánování aktivit podniku, a to s ohledem na jejich schopnosti a případné znevýhodnění. 
7. Podnik přednostně spolupracuje s místními aktéry, podporuje lokální ekonomiku a potřeby místní komunity. 
8. Tržby z prodeje výrobků a služeb tvoří alespoň 30 % z celkových ekonomických výnosů podniku. 
9. Podnik reinvestuje více než 50 % případného zisku do svého rozvoje nebo naplňování svých společensky prospěšných cílů. 
10. Podnik je environmentálně šetrný při své výrobě, spotřebě a provozu.